Call of Juarez 2: Bound in Blood

Goto down

Call of Juarez 2: Bound in Blood

Příspěvek  Lucky Lord za 8/9/2009, 21:26

Call of Juarez 2: Bound in Blood


Poslechněte baladu o strašlivých bratrech McCallových,
kteří pobili víc lidí než mor, hledali Montezumův poklad a nakonec se
obrátili proti sobě. Billy Kid bledne závistí a Bill Hickok pověsí
kolty na hřebík.

Western, to je stále velmi nedostatkové herní zboží.
Počet her z prostředí Divokého západu v poslední dekádě by se dal
spočítat na prstech dvou rukou a to ne vždy šlo o skvělé tituly. A
přitom v dnešní době zahlcení druhou světovou válkou, moderními
konflikty a sci-fi řezničinou na fiktivních světech potřebujeme trochu
té stylové baladičnosti. Ještě, že máme Techland, kteří nám doručili
druhý Call of Juarez, hru syrovou tak, že by si ji ani gurmán nedovolil
nepropéct.

Pokud vzpomínáte na první Call of Juarez (a pokud ne, najdete jej na
Level DVD), jednalo se o kvalitní hru s příjemným příběhem a pár krajně
otravnými herními principy. Dvojka je velmi, velmi volným sequelem
jedničky. Nebojte, Billy už se coltu nechopí, teď nastupuje trio jeho
nevlastních příbuzných, bratrů McCallových, kteří pobili víc lidí než
mor, hledali Montezumův poklad a nakonec... ehm. Ano, nakonec se
obrátili proti sobě. Což není žádný spoiler, hra vám klíčový střet
ukáže hned v intru a vy se retrospektivně dozvídáte, jak k oné
nepříjemné situaci došlo. Sice uvádím, že bratři McCallovi jsou tři,
ale nejmladší William, který se stal knězem, je jen vypravěčem a
moralizátorem. Mnohem zajímavější (čti – brutální, drsní, nečernobílí,
vulgární, bezohlední...) jsou jeho další dva bratři. Starší Ray a
mladší Thomas. Před válkou (občanskou) byli pravděpodobně docela
příčetní a normální, ale to vám říká jen William. Hra vás rovnou hodí
do zákopů v kůži Raye, který se snaží zachránit Thomase před útokem
modrokabátníků. Ano, McCallovi jakožto správná rodina z jihu oblékli
šedivou konfederační uniformu, což je oproti tradičním stereotypům
příjemná změna. A jednou z prvních věcí, které poznáte, je, že ani
jeden z válkou poznamenaných bratrů už tak docela normální není.

Rodinné hodnoty ráže .45

Nicméně
válka je kráva a oddanost rodině je silnější než oddanost vlajce, a tak
v dvojici tutorialových (což neznamená jednoduchých) misí dostanete do
ruky i Thomase a dezertujete, abyste zachránili rodinnou farmu. Po
osahání obou bratrů už si před každou misí budete moci vybrat, v čí
kůži do divoké řežby vkročíte, a po většinu času vám ten druhý bude
zdatně sekundovat. Ray a Thomas se neliší jen esteticky, ale i
vlastnostmi. Thomas je rychlejší, obratnější, lépe to umí s puškou a
když dojde na čistou práci, umí hodit nůž, chopit se odstřelovačky a
nebo dokonce luku. Ray je jeho opakem. Pomalý bijec, který sází hlavně
na sílu svých revolverů, které třímá obouruč. Vydrží víc i díky
kovovému kyrysu, který zřejmě vyštrachal ze zbytků Santa Annovy armády,
místo nože raději hází dynamit a když jde do tuhého, umí s heknutím
vzít do ruky i těžký gatling a otáčením kliky vyrobit velmi jemnou
haši. Každý z bratrů má i odlišný bullet time, který získávají
likvidací protivníků. Je otázka co je na Call of Juarez: Bound
in Blood poutavější. Jestli intenzivní a atmosférická akce nebo temný
příběh, který servíruje jedny z nejnehrdinštějších herních hrdinů
poslední doby. Je totiž zajímavé sledovat špičkování mezi oběma bratry,
které často přerůstá do konfliktu hrozícího přestřelkou. Ačkoliv se
vedle tichého Thomase zprvu zdá být tím vyšinutějším a „zlejším“
burácivý Ray, osobně jsem došel ke konci k závěru, že Thomas je o délku
koně větší svině. Ale to je jen na vašem osobním posouzení. Mimo boj si
jdou po krku, v boji spolu vtipkují a nakonec to skončí... víme jak.

Nobody fuck with McCall!

Žánrově
čistokrevná FPS by se dnes neobešla bez drobných bonusů, které ji
odlišují od konkurence. Call of Juarez má hned několik triků v rukávu.
Kupříkladu takový systém krytí, který se spouští sám od sebe, kdykoliv
se přiblížíte k překážce, za níž se dá krýt. Ačkoliv by hráč takovýmto
automatismům rozumně nedůvěřoval, zde to funguje na jedničku a jen to
prohlubuje intenzitu zážitku. Nemusíte nic mačkat, prostě jste u rohu
nebo bedny a váš svěřenec se k ní logicky přilepí a kryje se.
Pistolnické souboje vám vezmou nějaký čas, než přijdete na ten správný
grif jak protivníka odrovnat, což může být zprvu frustrující. Příjemné
jsou občasné bullet timové sekvence, kdy v okamžiku překvapení
odstřelujete obouruč protivníky a když jste dost šikovní, vyčistíte
celý saloon, než dojde na regulérní přestřelku. Příjemným oživením je i
volba zbraňového arzenálu, který se liší nejen kvalitou, ale i typem
zbraní. Milovníci rychlopalby třeba vezmou zavděk rychlejším, ale
slabším koltem, rozváží střelci třeba dvojicí těžkých důstojnických
revolverů. Mimochodem přebíjení hraje důležitou taktickou roli, protože
než nasázíte do bubínku šest nábojů, můžete být mrtví. A pokud podobně
jako já mylně po zkušenostech ze zákopu usoudíte, že brokovnice je
příliš pomalá, stejně si ji nechte. Pro čištění místností není lepšího
nástroje. Zbraně a munici kromě mrtvol seženete na občasných
„základnách“, kde najdete i nepovinné mise, v nichž se nějaký ten
dolárek dá vydělat.

Dostavník plus brokovnice = dostavníková brokovnice


Ocenit
je třeba variabilitu misí a prostředí. Už válečné zákopy sálají
atmosférou na sto honů a dál je to jen lepší. Vyzkoušítesi přestřelku
proti celému městu, klasický boj z dostavníku, obranu v kostele,
čištění dolů a možná přijdou i indiáni (dobře, určitě přijdou a povede
je psychopat jménem Tekoucí řeka). Jen málokdy se stane, že se v jednom
prostředí pohybujete příliš dlouho. Mimochodem doporučuji dvě věci. Dát
si co nejvíc nahlas vynikající hudbu, která je klasickými westernovými
prvky říznutým rockem a bohužel často v rámusu přestřelek zaniká. A
zahrát si hru na gamepadu, protože atmosféře ohromně napomáhá pocit
tisknutí kohoutků zbraně. Nicméně ať netoneme jen ve chvále,
pár masařek se najde i zde. Kupříkladu takový kůň se ovládá mizerně a
nerealisticky. Kam se hrabe na takový Mount and Blade (i když kam se na
něj hrabe v modelu ovládání koně cokoliv). Bohužel nejde jet jedním
směrem a střílet jiným, což je občas dost iritující. Mnohem horší je,
že navzdory takřka všudypřítomné dvojici hrdinů zde není možnost hrát v
coopu! Vyvažuje to jen návykový multiplayer ve stylu zločinci vs.
šerifové, který využívá některá reální historická prostředí a velmi
inteligentně zvyšuje hodnotu vaší hlavy podle toho kolik lidí jste
odpravili. Kdo by si nechtěl zahrát na Doca Holidaye s brokovnicí u
O.K. Corralu? Máte šanci. Pravdou ale je, že pro všechny klady
zapomenete na to, že jdete tunelem, vystřílíte půlku Kalifornie a
Mexika a vlastně jde „jen“ o bohapustou střílečku. Protože ona je tak zábavná...

Lucky Lord
Admin

Poèet pøíspìvkù : 33
Points : 107
Join date : 05. 09. 09
Location : Hořice

Zobrazit informace o autorovi http://Travian.cz

Návrat nahoru Goto down

Návrat nahoru


 
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru